Zobrazit celý článek

27.05.2013 12:46

 

 

Těžký kulomet ZB-53 (vojenské označení vz. 37) je automatická zbraň využívající pro pohon prachové plyny odvedené z hlavně do plynového válce, kde urychlují píst spojený s nosičem závorníku. Zbraň vychází z těžkého kulometu vz. 35, vyvíjeného od roku 1933 pro útočnou vozbu a pro potřeby Ředitelství opevňovacích prací. Skončené zkoušky a poznatky z výroby prvních 500 kusů ZB-53 ( vz. 35), prokázaly potřebu 27 dílčích úprav. Vcelku nijak neměnily vlastnosti kulometu, značný počet součástí už ale nebyl zaměnitelný s původními. Proto byl upravený kulomet označen jako vz. 37. Od svého předchůdce se TK vz. 37 liší zvláště možností plné zaměnitelnosti součástek. Vyráběn byl od roku 1937 až do začátku 50. let. Pro ŔoP se dodával v provedení „O" s pevnostní hlavní (s těžkým chladičem). U útočné vozby proběhla náhrada vz. 35 za vz. 37 koncem roku 1937 poměrně snadno a rychle. Tanková lafeta řešila uložení kulometu jak do čela pancéřové korby, tak i do otočné věže vedle kanonu. Potíže nastaly u opevnění, kde byly speciální lafetace pro první úseky opevnění zkonstruovány a vyrobeny dřív, než byly k dispozici kulomety vz. 37. Beze změn lafetace nebyla náhrada možná. Armáda měla zájem zbavit se staršího vzoru. Proto také část kulometů vz. 35 exportovala do Rumunska, Číny a Íránu.

 

Zbraně už se dávno vyráběly, jejich formální zavedení do výzbroje včetně podstavce vz. 37, ale vyřešila výzbrojní komise MNO až 29. ledna 1937. Prakticky až do zániku Československé republiky se pak řešil další podstavec ZB-308, který měl být zaveden do výzbroje v polovině ledna 1939. Pevnostní lafetace umožňovala několik variant použití. Vzhledem k předpokládaným dlouhým dávkám, měla hlaveň pevnostní verze (O) zesílený chladicí plášt´ bez žebrování, hlavňovou spojku bez rukojeti a odlišný tlumič ohně. Licence na kulomet byla před válkou prodána do Anglie, kde byla vyráběna firmou BSA v Birminghamu po celou válku pro britská obrněná vozidla pod označením BESA. Dále byla zbraň v hojném počtu vyvážena do mnoha zemí, například do Rumunska, Jugoslávie, Argentiny a dalších zemí střední a jižní Ameriky a též do Číny, Íránu nebo Afghánistánu.

 

Čs. Armáda kulomet zavedla, ale většího rozšíření před válkou nedosáhl. V září 1938 jím byly vyzbrojeny všechny tanky LT-34 a LT 35 (přibližně 700), většina objektů těžkého opevnění (odebráno bylo 1464 kusů v provedení O) a 1300 kulometů pěchotního typu, bez podstavce, na poslední chvíli rozdělili mezi objekty LO. I když MNO kalkulovalo s 12 746 kusy kulometů vz. 37, stačilo objednat jen 9334 kusů. Zbraně se vyráběly převážně v novém závodě zbrojovky ve Vsetíně. Výroba dosáhla plného tempa až v červenci 1939. MG-37 (t) sloužil spíš u druhořadých jednotek Německé armády, velmi se ale rozšířil u zbraní SS.

 

 

 

Použité prameny: Střelecká revue 3/2009

 

 


 
Kulomety vz. 37 z vlastní sbírky